Tvůrce svého života nebo oběť?

To nezvládnu...

Musím být silná/ý...

Muži chtějí jen hubené holky...

Nikdo mě nemá rád... 

Nikdy nebudu štastná/ý...

Nejsem šikovná/ý...chytrá/ý...

Musím být dokonalá/ý...

Když budou šťastní ostatní budu i já ...

Nemůžu říct ne...

Musím vše zvládnout sama/sám...

Kluci nepláčou...

Poznáváte se v některých větách? Tyto a jiné podobné věty často slýchávám ve svém okolí nebo od klientů, i já sama jsem si některé z těchto vět sama říkala a měla je za své.. věřila jim.. I když mi mí nejbližší i ostatní říkali opak. Většinou tyto věty slýchávám spíše od žen, méně častěji, ale i od některých mužů. Kdo nám je říká a proč jim věříme? Jsou to takoví "vnitřní sabotéři" a "kritici". Jsou to naučené a zakořeněné vzorce, které jsme během svého života slýchali od okolí a vzali si je za své, uvěřili jim. Nebo nás některé situace donutili takto smýšlet (většinou vše vzniká již v dětství). Pokud si je uvědomujeme, můžeme tyto vzorce začít měnit. Být takzvaně "tvůrci" svého života a vzít vše do svých rukou, protože čemu věříme, to i žijeme.

Občas se ale také můžeme dostat nechtíc do role "oběti". To je stav, kdy máme dlouhodobě pocit, že je vše v našem životě špatně a proti nám. Vidíme vše jen černě a nemáme chuť na tom cokoliv měnit, nebo se litujeme a nadáváme. V tu chvíli to vlastně ani jinak neumíme. Hledáme viníky z venku proč se máme špatně a vůbec nás nenapadá, že jediní kdo s tím, jak se cítíme a co prožíváme, můžeme něco udělat jen my sami. Věříme našemu vnitřnímu kritikovi.