Rok na cestě koučování

Když se ohlédnu zpátky, musím přiznat, že jsem si tehdy myslela, že už toho vím hodně a mám spoustu věcí v sobě srovnaných. Dnes s pokorou vím, že to tak nebylo. A že je naprosto lidské mýlit se. 🙂

Tento rok byl pro mě plný nového učení. Objevovala jsem dovednosti, jako je opravdové, aktivní naslouchání… Učila jsem se chápat, že empatie neznamená automaticky prožívání emocí druhých, ale spíš schopnost přijmout, že každý z nás vnímá svět po svém – podle vlastního nastavení, zkušeností a hodnot. A přesto jsme si v jádru tak podobní. Všichni toužíme po tomtéž – být viděni, slyšeni, přijímáni, milováni...

Největší odměnou je pro mě pocit naplnění, když mohu být klientům oporou. Když vidím jejich úlevu, posun, naději... to je k nezaplacení. ♥

Zároveň jsem se ale musela potkat i se svými vlastními obavami a pochybnostmi. A překonat je.

Dnes jsem šťastná a vděčná, že jsem to nevzdala. A že díky tomu poznávám tolik inspirativních lidí.

🙏 Děkuji všem, kteří mě na této cestě podporovali – a stále podporují. Ze srdce děkuji svým synům, kteří mi byli neskutečnou oporou, i ve chvílích nejistoty.

Děkuji svým rodičům, kteří – i když pocházejí z úplně jiné generace – mi vyjádřili podporu.

A speciální DÍK patří mé přítelkyni Lucce – nejen za technickou pomoc, ale hlavně za to, že ve mně věřila. Někdy možná i víc, než já sama. ♥